Teorie tchaj-ti čchűan od Wang Cung-jűe ze Šan-jou
Výklad teorie Tchaj - ťi
Teorie tchaj-ti čchűan od Wang Cung-jűe ze Šan-jou
Tchaj-ťi se rodí z
wu-ťi
a je matkou jin a jang. Pohybem se dělí a klidem spájí. Nemá, co by přesahovalo nebo čeho by nedosahovalo, s ohnutím se napřimuje.
Když je protějšek tvrdý, budu měkký - tomu se říká jít (cou). Když budu po svém směru a soupeř proti svému, nazýváme to lepením (čan). Rychlý pohyb vyvolá rychlou reakci, pomalý způsobí pomalé následování (suej). Přestože změn je bezpočet, princip je pouze jeden. Cvik a důkladná znalost postupně vede k prohlédnutí podstaty síly (tung-ťin), pochopení síly (tung-ťin) pak přerůstá v duchovní jasnozřivost. A bez takového dlouhodobého cvičení síly, nelze dojíti náhlého prozření.
V prázdném uvolnění povedeme sílu do vrcholu hlavy
, čchi se spouští do dolního rumělkového pole (tan-tchien). Ne našikmo, ne nakřivo, tu skrytě a tu otevřeně. Tíha vlevo vede k prázdnotě vlevo, tíha vpravo vede k úpravě vpravo. Směřuje-li nahoru, povedu jej zcela nahoru, když dolů, povedu jej zcela dolů. Čím bude při postupu delší, tím bude u ústupu rychlejší. Ani peříčko tu nelze přidat, ani muška nesmí dosednout. Soupeř mi tak nerozumí, já sám však rozumím jemu. Proto ať se zaměřím kamkoliv, nemám soupeře, a tak vše počíná odtud a završuje se.
Technik boje je velmi mnoho a přestože jsou různé, mají společné jedno - silný poráží slabého a pomalý podléhá rychlému. Kdo má sílu, bije toho bez síly a kdo je pomalý, nestačí na rychlého. Jsou to přirozené schopnosti, není se jim třeba učit a máme je. Všimněme si ale umění
"čtyřmi liangy odhodit tisíc ťinů"
. V tomto případě je jasné, že to není hrubá síla, která vítězí. Podívejme se, jak kmet odolává přesile, jak by mohl být ještě rychlý. Stojí jako věž, v pohybu je jako kolo vozu. Zatížení na stranu vede k následování, dvojí zatížení vede k zastavení. Pokaždé, když je vidět mnohaleté cvičení, ale přesto mu nelze vést sílu a všichni jej porážejí, je to tím, že neprohlédl chybu dvojího zatížení.
Chceme-li se vyhnout této chybě, musíme porozumět teorii prvků jin a jang. Lepit znamená jít a jít znamená lepit. Jang neopouští jin a jin neopouští jang, oba se navzájem završují, teprve tak jde o porozumění síle. Čím víc budeme po jeho dosažení cvičit, tím bude technika dokonalejší. Tichým zkoumáním a probíráním tohoto systému lze pomalu dosáhnout našeho cíle.
Podstatné je zapomenout na sebe a následovat pohybů soupeře, mnoho chyb vzniká tím, že se odkládá blízké a usiluje o vzdálené. Žák musí důkladně zvažovat i to, že chyba v jednom milimetru může způsobit škodu na tisíci mil. Taková je tato teorie.
Poznámky
1. Wu-ťi - chaos, v kterém jin a jang není rozlišen.V okamžiku, kdy je patrné, co je jin a co jang, hovoříme již o Tchaj-ťi, které tímto vzešlo z wu-ťi.
2. V prázdném uvolnění vést sílu do vrcholu hlavy - sű ling ting ťin
3. Čtyřmi liangy odhodit tisíc ťinů – s´liang po čchien ťin
4. Dvě síly působící proti sobě - šuang čchung
5. Zapomenout na sebe a následovat pohybů soupeře - še ťi cchung žen
